Zvíře není věc. Tluče mu srdce a cítí bolest

Chlupatý, opeřený nebo šupinatý, na tom nezáleží - každý živý tvor s námi sdílí prostor i vzduch a každý fyziologicky i emocionálně funguje velmi podobně (ne-li stejně) jako člověk. Dýchá, jí, má potřebu spánku, cítí bolest, strach, smutek a radost. Zvíře proto není a nemůže být věc.

Internetová encyklopedie cojeco.cz věc mimo jiné charakterizuje jako "předmět materiálního světa, (...) materiální nebo ideální soustavu kvalit. Ve vývoji poznání a kultury je věc jeden z nejmnohoznačnějších výrazů. V běžné řeči obvykle totéž co předmět, objekt."

Může být předmět a objekt životaschopný? Může cítit a své emoce projevovat? Může být předmět a objekt oporou a přítelem člověka? Nemůže. 

Jak je pak možné, že křesťan a člověk, o jehož hodnotách mám díky jeho veřejně proklamované víře jisté mínění, může vyslovit něco tak nelidského jako tvrzení, že "zvíře je věcí, a nemá smysl tvrdit, že zvíře není věcí." Kdo neví, pro upřesnění připomenu, že citovaná věta pochází z úst předsedy parlamentní strany KDU-ČSL Cyrila Svobody.

Když Bůh poslal na zemi potopu, Noe na jeho příkaz postavil loď, aby se spolu s dalšími sedmi lidmi a zástupci zvířat před vodou zachránili. Bůh dovolil, aby zvířata a lidé žili na zemi pospolu, a zajisté by si nepřál, aby byla zvířata deklasována na úroveň věci.

Věc se dá koupit, zahodit, vyměnit nebo zničit. Bohužel totéž platí i o zvířatech. A když o tom tak přemýšlím, aplikovat by se to dalo i na lidi. I člověk se dá koupit, najmout, můžete ho opustit nebo zničit. Je tedy i člověk věc?

Dělá se mi špatně, když se dozvídám o případech, kdy lidé utrápí nějaké zvíře k smrti tak brutálním a zlým způsobem, až z toho mrazí. Nemohu zapomenout na případ, kdy skupina mladých lidí opila kočku a poslala na ní rozzuřeného a nabuzeného psa. A když nebohá kočka skomírala, jeden z přítomných chlapců jí pobaveně rozšlápl hlavu.

Tuto ohavnost a zrůdnost navíc ještě natáčeli a vystavovali na internetu. Na co si ale vzpomenout nemohu, to je trest. Byli tito "lidé" potrestáni?

A případ druhý. Do smrti nezapomenu na záběry, které už před nějakým časem odvysílala televize Nova a na nichž muž kovovou tyčí k smrti ubil psa. To vše za hlasitého povzbuzování svého kamaráda.

Nikdy se mi z paměti nevymaže nářek nevinného zvířete, které nemělo šanci se zvrácené touze zabíjet ubránit. I když jsem psa osobně neznala, jeho smrt mě nadmíru zasáhla a celý večer jsem si kladla prostou otázku: "Jak tohle někdo může udělat?"

Proto prosím všechny politiky zákonodárce, mějte na paměti, že zvíře není věc. Máme nakročeno správným směrem, nevzdejte to a prosaďte, prosím, návrh občanského zákoníku, který říká, že "živé zvíře není věc. Ustanovení o věcech se na zvíře použijí přiměřeně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze živého tvora."

P.S.: Díky svým rodičům, že mě a moji sestru od útlého věku učili respektu a úctě ke zvířatům, byť jsme jako děti mohly mít jen křečky. Díky mámě za to, že každého našeho hlodavce po jeho skonu s námi oplakala, a díky tátovi, že každému vykopal hrobeček.